Protože nic jiného nezbývá…

Okamžikem, kdy svěřujete své peníze bance, se stáváte jejím věřitelem a investorem. Jestliže posíláte peníze na své penzijní připojištění (doplňkové penzijní spoření), investujete do penzijních fondů. Jste investorem již nyní. Otázkou je, zda Vaše investice plní Vaše investiční očekávání.

Jedním ze zásadních požadavků, které byste měli od své investice očekávat, je ochrana kupní síly Vašich peněz. To znamená, že Vám Vaše investice musí vydělat na to, aby její reálnou hodnotu nespotřebovala inflace, poplatky a špatný druh investice. Tisíc korun před dvaceti lety mělo jinou kupní sílu, než dnes. Také existuje daleko více finančních žraloků, kteří na Vaše peníze čekají. O řadě z nich ani nevíte. Jsou dobře ukrytí ve Vašich finančních produktech.

Málokomu se ale chce odepřít si dnešní spotřebu a zážitky. Dokonce si lidé berou stále více půjček, aby mohli utrácet ještě více. Přispívá k tomu i naše civilizace a mediální masáž. Pokud si pořídíme zážitky a věci okamžitě, budeme se mít lépe. A nechceme přece být v tomto světě outsideři.

Vliv globalizace a relativizace hodnot je v dnešním světě neustálých a rychlých změn zásadní. Dochází k proměnám hodnot, institucí a technologií.

Jako dospělí lidé jsme za své životy zodpovědní. Způsob, jakým nakládáme se svými penězi, určuje, co je pro nás v životě důležité. Peníze jsou v podstatě určitým druhem energie, protože jsme věnovali energii na jejich dosažení (většinou za ně platíme svým časem a prací). Je jen na nás, jakým způsobem s ní nakládáme.

Je to stejné. Volné peníze, které jim jejich firma vydělá, nespotřebují pro sebe, ale investují je dále do rozvoje svého podnikání. Nakupují aktiva, které jim v budoucnu vydělají více peněz - nové stroje, auta, technologie, výzkum, nápady, vzdělání, marketing, prodejní systémy, zaměstnanci apod.

Jde stále o jeden a ten samý princip - odložení současné spotřeby za účelem dosažení vyšší jistoty. Tato jistota pak spočívá v tom, že firma je stabilnější, dokáže lépe reagovat na změny v podnikatelském prostředí a tyto změny také vytvářet (inovace) a nakonec přináší i finanční jistotu majiteli.

Úspěšní a bohatí lidé podobně pracují i se svými osobními penězi. Jakmile část peněz, které jim vydělá jejich firma, reinvestují zpět do jejího rozvoje, nezapomínají další a poměrně významnou část investovat do svého osobního portfolia. Budují si tak další finanční pilíř, který je nezávislý na tom, jestli se jejich firmě daří nebo ne.

Základním znakem takového osobního (rentiérského) portfolia je snaha o minimalizaci rizika. Vědí, že stabilní průměrný výnos je z dlouhodobého pohledu výnosnější než vysoké krátkodobé výnosy následované hlubokými propady.

Dalším způsobem inteligentní správy peněz je diverzifikace. Vysoký podíl investic tvoří akciová složka (což jsou podíly na cizím byznysu, podíly v jiných úspěšných firmách). Vědí, že investice do růstu firem je z dlouhodobého pohledu tou nejbezpečnější. Pevné místo ve struktuře portfolia mají také dluhopisy a nástroje peněžního trhu.

A třetím důležitým pilířem jsou tzv. alternativní investice. Ty se od běžných lidí odlišují výběrem jednotlivých aktiv a jejich poměrného zastoupení v jejich portfoliu. Mohou mít formu nemovitostí, majetkových účastí v jiných firmách nebo projektech a jiných reálných investicích a jejich cílem primárně není dosažení vysokého výnosu, ale stabilizace portfolia a ochrana jeho kupní síly.

Zajímavé je, že významná část bohatých investorů  si na správu svého majetku najímá profesionální poradce (85% investorů, zdroj: Swiss Life Select). Primárně se věnují svému byznysu a správu svých peněz přenechávají odborníkům.

Je to podobné jako v horolezectví, kde se uplatňuje princip tří bodů = stabilita. Ani židle nestojí na dvou nohách.

Takže je jasné, že mít více zdrojů příjmu, je vždycky lepší, než spoléhat pouze na jeden. Takovými příjmy mohou být zisk z vlastní práce, zisk z pronájmu a zisk z cizí práce (tedy z tzv. aktiv, vlastního podnikání nebo podílu na podnikání někoho jiného). A nejpozději v důchodu nám minimálně jeden zdroj vyschne. Proto bychom měli co nejdříve začít pracovat na vybudování příjmu z aktiv, které nezávisí na naší práci a času.

Jenže jsou tu s námi naše emoce. Jako vždy, strach a touha.

Strach v nás říká: "Nevěřím akciím, nevěřím žádným poradcům, všichni jsou to šmejdi, bojím se, že přijdu o peníze. Cože, investovat na 15, 20, 25 let? Šílené!". Volné peníze pak leží na běžných účtech, ve stavebním spoření po vázací době nebo třeba doma v šuplíku. Zkuste se jen podívat, kde jsou uloženy ty Vaše.

Na druhé straně - naše touha nebo chamtivost zase rezonuje s vidinou obrovských výnosů. Různí pochybní prodejci investičních produktů jsou nám schopní namluvit, že je vše bezpečné a zisky jsou veliké.

Největším nebezpečím investora je investor sám. Pokud se nedrží svého plánu a podléhá svým emocím, které jsou většinou živeny médii, prodělává. Taková je většina.

Není lehké se vyznat ve změti nabídek a informací, které máme denně kolem sebe.  Jedním ze skrytých nebezpečí je však to, že neuděláme nic. Se znalostí základních principů je ale možné se naučit, jak pracovat se svými financemi inteligentně.

Investováním rozumíme nákup věci, u níž předpokládáme, že její cena v budoucnosti poroste nebo bude svému majiteli přinášet výnos.

Nakupovat můžeme cokoliv, ať už jde o nemovitosti, firmy, víno, umělecké předměty nebo cenné papíry. Tyto různé druhy majetku nazýváme aktiva. Obecně lze říci, že aktiva jsou takové věci, které Vám přinášejí zisk, a to buď tím, že roste jejich hodnota, nebo Vám dávají nějaký pravidelný nebo nepravidelný výnos.

Příklady aktiv:

Nákup akcie = cenný papír, který zakládá svému majiteli (akcionáři) podíl na majetku akciové společnosti. Předpokládáme, že její cena v budoucnosti poroste a my ji můžeme prodat za více peněz nebo nám přináší dividendu, která je výnosem.

Nákup nemovitosti = předpokládáme, že její hodnota v budoucnosti poroste (alespoň o míru inflace) a můžeme ji pak prodat anebo ji můžeme pronajmout a výnosem je nájemné.

Každá investice je však spojena s rizikem, mírou výnosu a likviditou (možností proměnit investici v hotové peníze). Investor tedy musí být srozuměn s tím, že může také prodělat. Mezi výnosem, rizikem a likviditou existují vzájemné vazby. Investor se vždy snaží najít pro něj přijatelný kompromis mezi maximálním výnosem, co nejefektivnější likviditou a co nejnižším rizikem.

Podívejme se na definici investice Benjamina Grahama, amerického ekonoma a profesionálního investora (1894-1976). I když je tato definice již více než 60 let stará, stále platí:

„Investiční operace je taková, která po důkladné analýze slibuje bezpečné zachování jistiny a odpovídající výnos“

(Graham, Inteligentní investor, 2007, s. 47)

DŮKLADNÁ ANALÝZA = dříve, než koupíte podíl na firmě (její akcie) je třeba firmu důkladně analyzovat a zhodnotit rozumnost jejího podnikání

BEZPEČNÉ ZACHOVÁNÍ JISTINY = je třeba se pečlivě chránit před velkými ztrátami (nespekulovat)

ODPOVÍDAJÍCÍ VÝNOS = je třeba se snažit dosáhnout „přiměřené“, nikoliv mimořádné výkonnosti

Řadou studií bylo zjištěno, že majetek lidstva roste v zásadě rovnoměrně, v průměru asi o 4% ročně. Základem takového růstu je tedy logicky diverzifikace. Abyste se bezpečně podíleli na průměrném růstu majetku lidstva, museli byste mít k diverzifikaci kapitál v řádech trilionu dolarů. To zřejmě nemáte. Je tedy nutné mít nějakou strategii, která vám zaručí inteligentní diverzifikaci s menším kapitálem.

Protože život je z podstaty definován neustálou proměnou a vývojem, hlavním důvodem proč investovat, by mělo být dokázat reagovat na změny, které se kolem nás neustále odehrávají a tyto změny efektivně sami řídit.

V oblasti investování nás tedy čekají následující úkoly:

Velkým problémem dnešního světa je obrovské množství informací, dat a reklamních sdělení, kterým jsme neustále vystaveni. Mezi důležité dovednosti tak patří schopnost tyto informace účinně selektovat, umět vyhledávat relevantní zdroje a soustředit se na podstatné věci.

V oblasti investic je několik málo principů, na nichž se shodují všichni významní investoři historie a současnosti, jako jsou Benjamin Graham, Warren Buffett, Peter Lynch, John Neff, David Dreman, Philip Fisher, Charles Munger, Mark Mobius, Jonathan Guyton a řada dalších.

Mezi tyto základní principy investování patří:

Všichni velcí investoři se shodují na tom, že největším rizikem je samotný investor. Důvodem je to, že pokud se necháme v investování pohltit emocemi, je to to nejhorší, co můžeme udělat.

Když teď akcie vyrostly a daří se jim, nepřikoupíme další? (touha, chamtivost).

Když akcie spadly, nezbavíme se jich? (strach).

Zdaleka není nejlepší ihned reagovat na každou zprávu na trzích, přílišná aktivita investicím spíše škodí.

Musíme se naučit zvládat své investiční chování. Inteligentní investor se chová jinak než dav a právě na tom vydělává. Aby zvládl své emoce, investuje podle rozumu. Rozum inteligentního investora reprezentuje investiční plán a konkrétní pravidla, jak se zachovat v emočně vypjatých dobách.

Správný poměr hlavních tříd aktiv v portfoliu, jako jsou zejména akcie a dluhopisy, je zhruba z 90% zodpovědný za výsledek investice. Za předpokladu, že dodržujete svůj investiční plán a dokážete zvládat své emoce.

Vybrat správné rozložení kategorií investic je jedním z nejdůležitějších rohodnutí inteligentního investora.

Ale není rozumné mít po celou dobu investování stále stejnou alokaci portfolia. V čase je potřeba jej postupně zkonzervativňovat, abychom zmírnili případná rizika ztráty. To znamená mít své portfolio pod kontrolou.

Staré známé - nemít všechna vajíčka v jednom košíku. Jde o rozložení naší investice do více nástrojů, tříd aktiv, správců, regionů, sektorů, velikosti podniků, měn apod.

O "správné" diverzifikaci se vede řada debat.

Příliš úzká diverzifikace (obecně) zvyšuje riziko, ovšem i potenciální výnos (samozřejmě za určitých předpokladů - tj. podle konkrétního portfolia).

Zastánci úzké diverzifikace naopak hovoří o snížení rizika. Příliš široká diverzifikace podle nich naopak potenciální výnos snižuje, neboť se může blížit výkonnosti tržních indexů.

Rozhodnutí o rozsahu diverzifikace je pak závislé na profilu konkrétního investora a řadě dalších parametrů (investiční horizont, cíle, vztah k riziku, výši zamýšlené investice apod.).

V každém případě je rozumné diverzifikovat, abychom nevsadili vše na jednu kartu.