Inflace je dost divné slovo, co si budeme povídat… Ale co to vůbec je a hlavně, co to pro nás znamená?
Inflace obecně znamená označení stavu, kdy se něco rozpíná a současně zřeďuje (viz např. jedna z teorií o vzniku vesmíru související s tzv. Velkým třeskem). V ekonomii to v podstatě znamená to samé. Zvyšováním množství peněz v oběhu nad určitou únosnou hladinu se zároveň znehodnocuje jejich kupní síla. Vývoj inflace je jedním z důležitých ukazatelů stavu ekonomiky, stejně jako např. vývoj HDP, míra nezaměstnanosti, výše státního dluhu, obchodní bilance apod. a zároveň je také důležitý pro rozhodování spotřebitele či investora o tom, jakým způsobem nakládá se svými penězi. Nebudu zde ale rozebírat, jak inflace vzniká. Důležité je si uvědomit, jaký má význam právě pro kupní sílu peněz.
Míra inflace se oficiálně měří pomocí tzv. cenových indexů, kterými jsou index spotřebitelských cen (CPI – Consumer Price Index), index cen výrobců (PPI – Producer Price Index), index maloobchodních cen (RPI – Retail Price Index) a tzv. deflátor HDP (hrubého domácího produktu).
Existuje spousta dalších indexů včetně indexu cen nemovitostí nebo cen komodit. Stručně lze říci, že PPI je důležitý z pohledu predikce budoucího vývoje spotřebitelských cen a vypovídá o konkurenceschopnosti domácích výrobců v porovnání se zahraničím. Deflátor HDP zase vyjadřuje změnu cen veškerých statků, ze kterých je složen HDP a je tak zároveň nejkomplexnější, nicméně údaje pro jeho výpočet se zjišťují poměrně komplikovaně a hlavně se zpožděním – zpětně.
Nebudeme se zde podrobně zabývat jednotlivými způsoby výpočtu, ale z pohledu běžného spotřebitele se zaměříme na měření inflace pomocí indexu spotřebitelských cen.
Představme si nákupní (spotřební) koš, ve kterém jsou stovky druhů zboží, např. potraviny, oblečení, doprava, nájemné, energie, kultura, vzdělávání, zdravotnictví apod. Tento koš je sestaven tak, aby zachytil strukturu spotřeby průměrné domácnosti. To znamená, že míra osobní inflace se může lišit, neboť struktura spotřeby konkrétního jednotlivce může být odlišná od průměru. Index CPI v podstatě pomáhá identifikovat a předpovídat dopady vlivu inflace na spotřebitele.
Průměrná roční míra inflace od roku 1994 do roku 2014 byla v ČR ve výši 4,25%, od roku 1999 do roku 2013 ve výši 2,53%.
Je však rozdíl mezi oficiální mírou inflace a mezi realitou nákupního košíku investora, která může být ve skutečnosti výrazně vyšší.
Ve svých dlouhodobých plánech proto počítejme s průměrnou roční inflací 3%.
Nominální hodnota je částka, kterou máte na účtu, v peněžence nebo jiných aktivech.
Reálná hodnota pak představuje to, co si za své peníze skutečné koupíte. Zásadní význam pro kupní sílu peněz má právě inflace.
Abyste v čase uchovali kupní sílu vašich peněz, musíte je mít uloženy v takových aktivech, které vám vydělají více, než je inflace.
Na obrázku níže jasně vidíte, co udělá ročí inflace 3% se 100.000 Kč, které máte na svém běžném bankovním účtu nebo „pod polštářem“ (tedy s nulovým úročením).
Lidé totiž kvůli inflaci nechudnou přímo, ale nepřímo. Všimněme si slova „chudnou“. Co to znamená?
Ekonomika je v podstatě vztahem mezi dlužníky a věřiteli. Inflace představuje prvek, který do těchto vztahů vnáší nestabilitu tím větší, čím je inflace vyšší. Díky inflaci dochází k přerozdělování bohatství ve prospěch dlužníků na úkor věřitelů. Věřitelé se tedy nějakým způsobem snaží vůči tomuto pojistit různými dodatky ve smlouvách, zejména v dlouhodobých.
Pokud je míra inflace dlouhodobě nízká, cca do 3%, není problém. Pokud ale dosáhne vyšších hodnot, nastává nejistota ohledně smluvní stability a zvyšuje se riziko jakýchkoliv kontraktů a půjček.
Predikce budoucího vývoje pak bude velmi složitá. Zároveň bude také v případě vyšší inflace složité odlišit pravý růst cen od inflačního růstu, bude docházet ke zkreslení cenových informací, čímž budou negativně determinována další investiční rozhodnutí.
Obecně a zjednodušeně lze říci, že inflace nad 3% vnáší do ekonomiky nestabilitu, která se následně projeví nepřímým chudnutím obyvatel.
Inflace není teoreticky nutná k tomu, aby ekonomika fungovala. Nicméně politici mají v poslední době sklon k tomu, aby mírnou inflaci podporovali. Důvody jsou následující:
1) Inflace motivuje lidi spíše k utrácení než spoření, jelikož pomalu snižuje hodnotu peněz, které lidé mají. Také však nutí firmy investovat do svého rozvoje a plánovat delší období, což pomáhá ekonomice.
2) Inflace ale také snižuje dluhy, což zadluženým státům vyhovuje. Jednoduše tak sníží objem peněz, které dluží. Jak řekl ekonom Milton Friedman: „Inflace je formou zdanění, které lze uvalit bez zákona.“
Pokud chcete v budoucnu uchovat kupní sílu vašich peněz, tedy jejich reálnou hodnotu, vždy uvažujte nad vlivem inflace. Prakticky to znamená, že byste měli mít peníze uloženy v takových aktivech, která vám vydělají minimálně na inflaci v daném roce.
Pro zjednodušení uvažujte o průměrné roční inflaci 3%.