Přestože se tento web týká investování a financí, není tento článek jen o nich. Vlastně pojednává tak trochu o něčem jiném. Týká se svobody, pojmu, který je alespoň pro mne hodně důležitý.
V životě se dostáváme do situací, které jsme si neplánovali. Zažíváme vzestupy i pády. Říká se, že život je boj. Jenže si to špatně vysvětlujeme. Není potřeba bojovat s nikým jiným, než se sebou samým.
Svoboda je tak zásadní a komplexní pojem, že je nutné si vymezit mantinely, ve kterých se v rámci tohoto krátkého článku budeme pohybovat. Nebude tudíž jeho předmětem všeobsažné pojetí svobody z nejrůznějších filozofických, sociologických nebo etických pohledů, ale pokusím se jej zúžit na oblast týkající se rozhodování a svobodné volby (což také není téma na jednu stránku :)). Ale stejně, jako u spousty dalších věcí v naší kultuře, začneme v antice. Vezměme si příklad z Aristotela, zejména z pojednání Etiky Nikomachovy a Politiky a pokusme se o brutální zjednodušení. Aristoteles zde hovoří o svobodě nikoliv jako o „dělání si, co je libo“, ale o tom, že svoboda je opakem otroctví. Rozlišuje ale otroky „přirozené“ a ty, kteří jsou zotročeni násilně.
„Kdo dává bezpečnosti přednost před svobodou, je právem otrok.“
Hovoří o potřebě „žití podle zákonu ústavy“, tedy práva, které vymezuje pravidla společného soužití, a také o tom, že sobecké pojetí svobody neodpovídá ctnostnému životu. Základem ctnostného života je mravnost a v jeho pojetí svobody je teprve autonomní člověk schopný provádět svobodná rozhodnutí a přiblížit se tak mravnímu ideálu. Nicméně, svobodné rozhodnutí zřejmě nezáleží ani tolik na možnostech volby, ale spíše na situaci, ve které se ocitá. To v praxi znamená, že na výběr jsou pouze omezené možnosti, resp. možnosti, které jsou v dané chvíli k dispozici, a které vyhodnotíme jako nejlepší. A tyto volby nemusí být vždy tím, co opravdu chceme.
Není nutné se pouštět do filozofických úvah, abychom uznali, že se rozhodujeme na základě našich niterních hodnot, řekněme třeba mravního principu. Jenže psychologie osobnosti je mnohem složitější. Motivem pro naše jednání jsou potřeby a v procesu rozhodování hraje důležitou roli celá řada dalších faktorů. Jde o složitou disciplínu, která je popsána v řadě teorií rozhodování. Pokud bychom to chtěli zjednodušit, můžeme hovořit o tom, že v procesu rozhodování hrají základní roli naše potřeby, emoce a vliv konkrétní situace.
Jedním z důležitých aspektů současného světa a přežití v něm (a v podstatě tomu tak bylo vždycky) je přístup ke zdrojům, které dokážou uspokojit naše potřeby (a potřeby našich blízkých). Těmi zdroji jsou prostředky k zajištění života a jedním z podstatných zdrojů jsou peníze. Nebudu zde hovořit o podstatě peněz, ale soustředím se na klíčový prvek, který umožňuje v jistém smyslu svobodné rozhodování, a tím je finanční svoboda.
Stejně jako ve všech oblastech života, rozhodnutí o tom, jakou si zvolíme cestu, je jen na nás. Můžeme se rozhodnout, že svou současnou situaci měnit nechceme. Třeba nám stačí, tak jak to je. Třeba ani nepřemýšlíme nad tím, že někdy v budoucnosti se nám naše současné rozhodnutí – nic neudělat – nebude líbit. Možná se nám zdá, že dosažení nějakého vysněného cíle je nereálné. Že to prostě není možné a proto není třeba se tím zabývat. Zkusme si ale vzpomenout na to, co jsme již dokázali. Může to být cokoliv. Třeba jsme alespoň jednou v životě našli odvahu říct nahlas, co si opravdu myslíme. Třeba jsme alespoň jednou v životě dokázali překonat sami sebe. Například uběhnout 1,5 kilometru v tělocviku na základní škole. Vzpomeňme si na to, co se uvnitř nás tehdy odehrávalo. Vzdali jsme to? Většina z nás ne (pokud si dobře pamatuji). Nebo cokoliv jiného. Vzdát se je možné vždycky. Ale jedna jediná situace, kdy jsme dokázali překonat sami sebe, nám ukazuje, že jsme toho schopní kdykoliv.
Stav, ve kterém jsme nyní, je výsledkem toho, jak jsme se rozhodovali v minulosti. Pokud jsme schopni si toto uvědomit, máme možnost ovlivnit budoucnost.
Finanční svoboda, stejně jako všechno ostatní, je jedním z možných cílů, kterých jsme schopní dosáhnout, pokud chceme. A stejně jako všechno ostatní, je i finanční svoboda založena na tom, jak jednáme v současnosti, protože ta ovlivňuje naši budoucnost. Spoustu lidí uvažování nad penězi a financemi obecně obtěžuje, protože jde o téma, které je velmi náchylné k nejrůznějším dezinterpretacím a bludům. Je opředeno spoustou předsudků a předem naprogramovanch vzorců myšlení, vedoucích ke specifickému jednání a návykům. Také negativní zkušenosti nás omezují v otevřeném myšlení. Důsledkem takového přístupu pak bývá otroctví, kdy jsme ovládáni například dluhy anebo nemožností vystoupit z kola „povinností“ vůči vlastnímu podnikání nebo zaměstnavateli. Jde ale spíše jen o to, že si nedokážeme představit, že se s tím dá něco udělat a takový cíl se nám pak zdá nereálný, resp. nerealizovatelný.
Přestaňme si lhát. Finanční svoboda není pojem z pekla. Jde o to, nastolit v životě rovnováhu. A pokud lidé trpí nedostatkem, ať už se to týká jakékoliv oblasti života, ať je to zdraví, práce nebo vztahy, pak jsou v nerovnováze. Což nikdy nemůže vést k pozitivním výsledkům. A tyto neblahé výsledky se mohou projevit kdekoliv. Svou nespokojenost se současným stavem dáváme za vinu okolnostem, anebo jsme „jen“ na ostatní nepříjemní.
Změna je prostě možná. Kdykoliv. A ve strategii svobody hraje zásadní roli čas. Čím dříve něco změníme, tím blíže je stav, kde bychom chtěli být a tím dříve se něčemu naučíme. To je podstata vývoje od nižších k vyšším formám bytí. Takže správný čas je právě teď. Čas dát přednost svobodě před nebezpečnou „bezpečností“ statu quo.
Strategií svobody tedy myslím přijetí zodpovědnosti za to, co děláme nyní a zda to povede k tomu, co očekáváme. Pokud uvažujeme nad finanční svobodou, prvním krokem je vytvoření strategie, jak jí dosáhnout. A dalším krokem je kupodivu – akce. Možné je všechno i s omezenými zdroji. Jen musíme najít odvahu udělat ten první krok.
Věřím, že tuto odvahu naleznete.