Při své práci se často setkávám s názorem, že se lidé považují za finančně vzdělané a zodpovědné a své peníze si dokáží spravovat sami. Realita je však jiná. Podle průzkumu finanční gramotnosti NN Pojišťovny (dříve ING Pojišťovny) z roku 2013 dopadli Češi dost neslavně. Spolu se Slováky a Mexičany se umístili na 42. místě ze 44 zemí.
Uvádím několik zajímavých faktů týkajících se Čechů a jejich znalostí z finančního světa:
Bohužel, s tímto se setkávám dnes a denně. Klient věří svému bankéři nebo poradci a nekontroluje si, zda řečené (a slibované) odpovídá smlouvě. Takové rozhodnutí je velmi nezodpovědné, neboť například při uzavírání úvěrových smluv jde často o velmi vysoké částky a řešení případných problémů je pak velmi problematické. Totéž platí o investování, pojištění a ostatních finančních produktech.
Ten, kdo podepisuje smlouvu, musí být k takovému jednání oprávněn. Za finanční instituce jednají jak pověření pracovníci tak nejrůznější zprostředkovatelé. Ti musí mít pro danou činnost licenci dle zákona a oprávnění od dané instituce. Certifikaci finančních poradců lze jednoduše ověřit na stránkách České národní banky.
Ano, úroková sazba je nejvýznamnějším faktorem, který ovlivňuje jak výši úroku u úvěru (co nejnižší), tak výši úroku u vkladu nebo investice (co nejvyšší). Jenže finanční produkty v sobě obsahují řadu dalších poplatků, které ovlivňují celkovou nákladovost produktu. Porovnávat finanční produkty pouze podle výše úrokové sazby je velkou chybou. Je nutné zohlednit veškeré související náklady, které nejsou na první pohled patrné, ale významně ovlivňují výhodnost konkrétního produktu.
Při poskytování hypotečního úvěru banku zajímají zjednodušeně 2 základní věci:
Příklad: klient kupuje dům v hodnotě 4 milionů. Může nastat situace, že na základě jeho příjmu mu banka může poskytnout úvěr maximálně ve výši 3,5 milionu. Nebo ocení nemovitost na cenu nižší, než jsou požadované 4 miliony a klient pak musí shánět další peníze.
Například změna úrokové sazby ze strany stavení spořitelny apod. Vše je obsaženo ve smluvních podmínkách, které lidé nečtou.
Ve smluvních podmínkách finančních produktů jsou také často obsaženy poplatky, které klient na první pohled nedokáže rozklíčovat. Může jít například o poplatky za nějakou budoucí změnu (zvýšení nebo snížení cílové částky u stavebního spoření, poplatky za předčasné doplacení úvěru apod.). Podobných poplatků je celá škála a není vůbec jednoduché se v nich vyznat a počítat s nimi i do budoucna.
Finanční instituce v rámci svých marketingových kampaní nabízejí celou řadu slev a výhodných nabídek. Ty jsou ale často vázány na splnění určitých podmínek. Například u hypotečního úvěru se Vám může stát, že nesplníte podmínku minimální částky, kterou musíte pravidelně posílat na účet k hypotéce a banka Vám pak může zvýšit úrokovou sazbu. Opět je vše uvedeno ve smluvních podmínkách.
Pokud má klient uzavřenou pojistnou smlouvu a přestane ji platit, nemůže počítat s tím, že pojištění tím skončí. Pojišťovna sice po nějaké době pojistku ukončí, ale do té doby po něm bude vymáhat dlužné pojistné až do konce platnosti pojistky.
Není to tak. Pojistná smlouva přesně definuje rozsah krytí pojistných rizik a pojistné podmínky (nudný dlouhý text malým písmem) obsahují výluky, na které se pojištění nevztahuje. Může jít například o výluky pro adrenalinové sporty apod.
Zjistěte, jak postupovat při sjednávání pojištění.
Klient jednou uzavře pojistku a dál se nestará o to, zda stále odpovídá jeho potřebám. „Mám pojistku“, a to stačí. Přitom se jeho situace v průběhu života mění a pojistka pak neodpovídá aktuálnímu stavu. Při pojištění nemovitosti může vzrůst její hodnota třeba rekonstrukcí nebo v důsledku růstu cen nemovitostí. U životního pojištění je to ještě daleko markantnější – klient splatí půjčky, rozvádí se, děti jsou již dospělé, změnil zaměstnání… Ve všech těchto případech pak ztrácí jistotu v tom, že má ošetřena podstatná živtoní rizika nehledě k tomu, že zbytečně přichází o peníze za krytí rizik, která již nepotřebuje.
V případě důležitých životních změn by klient měl sám informovat pojišťovnu nebo svého poradce, aby bylo možno stávající pojistku upravit podle aktuální klientovy situace.
Typické chování většiny „investorů“ je založeno na následování davu a podléhání emocím. Když se v médiích začne mluvit například o tom, že stoupá cena zlata nebo akcií a investují do nich tisíce lidí, bývá to spíše okamžik vhodný k prodeji než nákupu. Inteligentní investor má vždy písemný investiční plán a drží se jej.
Jak se píše ve všech informačních materiálech týkajících se investování, minulá výkonnost nezaručuje budoucí výnosy. Mnohem důležitější je, zda daný nástroj odpovídá investorovým cílům a má své místo v jeho portfoliu. Základem je smysluplnost takového nástroje.
Výčet chyb není ani zdaleka úplný. Všichni prostě ví, jak se starat o peníze, ale skoro nikdo to nedělá 🙂